Z ničeho
nic zavládl zlověstný klid. Vzduch se ani nepohne, na moři ani vlnka. Jen
obrovský černý mrak se tiše, ale rychle nasouvá přímo nad nás. Najednou
prudký poryv větru a v zápětí mohutný liják. Pár lidí skáče do
vody. Je to pro ně ten nejlepší okamžik na koupel. Studený déšť, teplé
moře. Přidáváme se. Po perném slunečném dni přišla pravidelná večerní
bouřka. Už jsme na jiho-thajském ostrově Ko Samui týden a ještě ani
jednou nechyběla. Déšť přejde za pár minut, ale dramatické blýskání
trvá více jak hodinu. Druhý den ráno už je zase slunečno.
Ostrov
Samui (Ko v thajštině znamená ostrov) se během posledních dvaceti let
stal jednou z hlavních thajských turistických destinací. Brožurky
cestovních kanceláří hýří obrázky azurového moře, bílých pláží a
kokosových palem. Když se k tomu přidá výtečná a levná thajská
kuchyně a přijatelné ceny za ubytování, není divu, že počet návštěvníků
tohoto kouzelného království v jihovýchodní Asii rok od roku stoupá.
Samui
byl osídlen přibližně před 150 lety přistěhovalci z ostrova Hainan (dnes
součást Číny). Ti zde vysadili plantáže kokosových palem a prodej kokosových
ořechů se stal hlavním zdrojem příjmu všech ostrovanů. Dodnes se odtud
vyváží do Bangkoku přes milión kokosových ořechů měsíčně. Nicméně
ekonomika ostrova se dnes už točí hlavně kolem turismu. I když většinu
ubytovacích zařízení vlastní podnikatelé z Bangkoku nebo Evropy, téměř
každá rodina je taky nějak zapojena. Malé rodinné restaurace jsou na každém
rohu. Kdo vlastní více jak jeden motocykl, otevírá půjčovnu pro turisty
– nakonec motorka je nejlevnější a nejpohodlnější způsob dopravy po
ostrově.
My
jsme zavítali na Ko Samui užít si „dovolenou“ na začátku naší jednoroční
cesty kolem světa. Stálo při nás štěstí,
podařilo se nám najít ubytování přímo na malé klidné pláži s dobrým
koupáním a s malým korálovým útesem. Po západu slunce popíjíme ovocný
koktejl na terase a rozmlouváme se sousedem z Dánska. Již sem jezdí
jedenáct let. Až bude mít před důchodem, tak se sem odstěhuje. A není sám,
kdo takto uvažuje. Thomas, padesátník z Bavorska, kterého jsme včera
navštívili, si pronajal malý domek na břehu tiché zátoky. Bez turistů. A
jestli se v tomto zapadlém koutě nenudí? „Kdepak, pořád je co dělat.
S kamarádem jezdíme na ryby, občas se jdeme potápět nebo si zajedeme
na protější ostrov opékat ryby. A taky je pořád něco na spravování.“
Na stolech na verandě má rozdělaný startér od motorky a kompresor vzduchu
pro kyslíkové lahve na potápění. Něco mu v tomto ráji ale přece jen
chybí, posteskne si nakonec: „Kdyby tak ten internet fungoval rychleji.“ Žádné
strachy, Thomasi, i k tomu brzy dojde.