Horské kmeny severního thajska
září 2003

 

Již tři hodiny šplháme po úzké stezce hustou džunglí.Teď, v období dešťů, tu téměř každé odpoledne prší a na blátivém povrchu to klouže. Občas se nám otevře výhled na malebná rýžová a kukuřičná pole dole v údolí. A pak zničeho nic stojíme před dřevěnou bránou do vesnice. Za ní vidíme seskupení asi patnácti dřevěných chýší na kůlech se slaměnými střechami. Nikde žádná elektřina ani vodovod. Nenacházíme se ovšem v zapadlém koutě Jižní Ameriky, nýbrž v rozvinutém Thajsku, jehož životní úroveň je jen o něco málo nižší než u nás. Přesto zde, v horách na severu, ještě stále žije asi milión lidí tradičním životem minulých generací. Tito lidé patří k šesti horským kmenům, které sem přišly převážně z Tibetu a jižní Číny. Dnes žijí v horách Thajska, Burmy, Laosu a Číny.

Kmen Akha, na jehož vesnici jsme narazili, je nejchudší. Lidé Akha se živí hlavně pěstováním rýže a kukuřice. Vesnice si staví na horských hřebenech nebo na prudkých svazích ve výškách 1000 až 1400 m.n.m. Nemají vyhraněné náboženství, jen určitá pravidla a zvyky, kterým dominuje víra v duchy a uctívání předků. Dle staré Akha legendy žili kdysi dávno duchové a lidé pohromadě. Ale jednoho dne duchové začali krást lidem vejce a lidé pak začali krást duchům okurky. Tak se museli rozdělit. Brána, která se nachází na obou koncích vesnice tak odděluje vesnici, říši lidí, od džungle, říše duchů. Při návratu do vesnice musí lidé Akha vždy projít bránou, aby se očistili od duchů. Znesvěcení brány je přísně trestáno a musí se odčinit složitými ceremoniemi. Akha mají množství dalších zajímavých zvyků. Například žádají duchy a předky o povolení zahájit stavbu nového domu. Na vybraném místě se vykope mělká jáma a vesnický kněz pustí do jámy syrové vejce. Když se rozbije, je to znamení, že stavba je povolena. Když ne, musí se najít místo jiné.

Pomalu procházíme vesnicí. Je brzké odpoledne a většina lidí odpočívá ve stínu svých obydlí. Najednou se z jedné chýše ozve lámanou angličtinou: „Chcete kouřit opium?“ Nacházíme se ve „Zlatém trojúhelníku“, oblasti s největší nelegální produkcí opia na světě. Po více než jedno století skrývala nepřístupná údolí tohoto území, kde se stýkají Burma, Thajsko a Laos, četná maková pole a primitivní laboratoře na výrobu opia. Pro chudé horské kmeny se stalo opium lukrativním zdrojem finančních příjmů. Avšak thajské vládě se podařilo drogové magnáty ze země vypudit a nelegální produkci opia téměř úplně vymýtit. Ta se přestěhovala převážně do sousední Burmy, kde se jí pod ochranou zkorumpované vojenské vlády daří. Dnes již tedy člověk na kvetoucí maková pole v Thajsku nenarazí. Našince to však nemusí mrzet. Vždyť je vídá každoročně doma. Česká republika je druhá na světě v objemu legální produkce máku pro maková zrna. Pozvání na makové koláče bychom neodmítli, ale nevhodnou nabídku opia zamítáme, procházíme branou na druhém konci vesnice a mizíme opět v džungli, říši duchů.