Sláva a pád Vijayanagaru
Mladý svět - srpen 2003

Když se v roce 1520 vracel král Krišna Deva z vítězného tažení proti pevnosti Raichur, neměl nejmenší tušení, že se jeho slavné království Vijayanagar [čti Vidžajanagar] blíží ke svému konci. Nelze mu to zazlívat. Za jeho vlády toto jihoindické království jen vzkvétalo. Poprvé v historii byla jižní Indie sjednocena pod vládou jediného hinduistického vladaře. Islámské sultanáty ovládající severní Indii se s ním nemohly měřit ani ekonomicky, ani vojensky. Jak dokládají zápisy portugalských misionářů, Krišna Deva podporoval literaturu, stavěl nové paláce a rozšiřoval a zveleboval chrámy. Již jeho prvním nástupcům však sláva začala stoupat do hlavy. Svými výroky uráželi sousední sultány. Hinduistická vojska při svých výpadech na sever zneuctívala islámská svatá místa. Tak došlo k tomu, že se původně soupeřící sultanáty spojily, aby učinily přítrž v řádění těchto bezvěrců z jihu.

25. prosince 1564 spojená vojska čtyř islámských států vyrazila proti Vijayanagaru. Vládce Vijayanagaru, král Ráma Rádža, proti nim vyslal svého bratra Tirumala s divizí čítající 100 000 pěšáků, 20 000 koní a 500 slonů. Za nimi pak vyrazila další divize a nakonec sám král s veškerou zbývající vojenskou silou. K prvnímu střetu došlo u brodu řeky Kistna, méně než 150km od hlavního města. Hinduistická armáda se skvěle opevnila, ale protivník ji lstí vylákal k jinému brodu a pak se rychlým manévrem vrátil, přešel téměř bez odporu a pokračoval vstříct hlavnímu vojsku krále Ráma Rádži. K rozhodující bitvě došlo 25. ledna 1565. V ten den měl král k dispozici asi 600 000 pěšáků, 100 000 vojáků na koních a přes 2000 slonů. Islámská vojska soustředěně útočila na pozice krále Ráma Rádži. Za dělostřelecké podpory se jednomu z jejich slonů podařilo dostat do blízkosti králových nosítek. Nosiči se zděsili běžícího zvířete, krále upustili a ten než stačil přesedlat na koně, byl zajat a předveden před sultána z Ahmadnagaru. Ten jej nechal bez odkladu popravit. Jeho hlavu pak vystavil na dlouhý kůl, aby ji celé hinduistické vojsko vidělo. Ve vojsku z Vijayanagaru zavládlo zděšení a panika. Vojáci se dali na útěk. Ani se nepokusili přeskupit a vytvořit nové obranné pozice na kopcích kolem hlavního města. Králův bratr Tirumala uprchl s hrstkou věrných a průvodem slonů naložených královskými poklady hlouběji do vnitrozemí říše. Město Vijayanagar bylo i s jeho obyvatelstvem ponecháno bez obrany. Hned druhý den jej začaly vylupovat bandy toulavých cikánů a o tři dny později dorazila vítězná muslimská armáda. Ta pak po dalších pět měsíců soustavně ničila jak obyvatelstvo, tak veškeré paláce a chrámy tohoto skvostného sídla. Když tudy o dva roky později projížděl italský cestovatel Caesaro Federici, našel již jen mrtvé město s prázdnými domy, mezi kterými se toulali tygři a jiná divoká zvěř.

Dnes lze nalézt zbytky hlavního města Vijayanagar poblíž vesničky Hampi v jihoindickém státě Karnataka. Naštěstí nebylo ve Vijayanagaru zničeno všechno. Pozůstatky paláců a chrámů se nachází na rozloze více než 200 km², ale nejdůležitější památky lze shlédnout během jednoho dne. Mezi nejzajímavější dochované stavby patří chrám Vitthala, který je pod ochranou UNESCO. Kromě nádherné sochařské práce je známý svým „ hudebním sloupovím“. Jeho ozdobné kamenné sloupky se poklepáním rozezní. Dále lze jmenovat Hampi bazar, chrám Pampapati  s jedenáctipatrovou, štukovými reliéfy zdobenou věží, královniny lázně nebo sloní stáje. Zbytky nádherného zdobení chrámů, které dnešní návštěvník může obdivovat, tak nadále připomínají bývalou velkolepost tohoto královského sídla jedné z nejvýznamějších hinduistických říší jižní Indie.