UMĚNÍ HENA
Mladý Svět - září 2003

Rčení „Kráso, trp!“ rozhodně neplatí jen u nás. Chtějí-li indické nevěsty na své svatbě oslnit, musí nejednou zatnout zuby. Vezměte si například zdobení rukou a nohou tradičními malovanými ornamenty. Ve specializovaném salónu krásy vás nejprve zahrnou katalogy. „Jaký chcete vzor? A co velikost?“ Jen dlaně. „Ale to přece nejde! Jako nevěsta musíte být ozdobená alespoň po lokty. A na nohou po kotníky.“ Radit se snaží i nevěstina maminka a další ženy z rodiny. Křičí jedna přes druhou, ukazují na různé vzory. Hádají se o cenu. Po půlhodině toho má nevěsta dost. Poslední volba a začíná se. Nejprve je třeba připravit kůži. Horkým voskem se odstraní všechny chloupky. Nevěsta co chvíli syká bolestí a mhouří oči. Že raději nezůstala jen u těch dlaní!

Majitelka salónu se mění z obchodnice na umělkyni. Z lístků keře hena připravuje červenou barvu. (Hena je tradičně používána mnohými národy nejen na zdobení těla. Ženy si jí barví i nehty, špičky prstů a vlasy, muži vousy.) Indická umělkyně naplňuje pastou z heny celofánové kornoutky a začíná ji nanášet na nevěstinu kůži. Zkušeně odhaduje proporce a vzdálenosti. Se vzorem pracuje volně a podle tvarů zákaznice jej doplňuje vlastními prvky. Trpělivě postupuje kousek po kousku a vždy po hodině působení přebytečnou barvu smývá. Všichni jsou výsledkem nadšeni. Ani nevěstě už nevadí, že se celé hodiny nesměla ani pohnout. Když si bude zdobení pravidelně potírat rostlinným olejem, vydrží jí až dva měsíce.