Kolem poledne jsme dojeli do Anchorage, největšího města Aljašky s asi 100 000 obyvateli. Věnovali jsme se zde praktickým věcem, dnešní den byl spíše odpočinkový, jednoduchý. Posbírali jsme nějaké podrobnější informace o místech, kam se chceme v dalších dnech vydat, nakoupili potraviny, nechali udělat fotky z již vyfocených filmů - až pojedeme zpět, vyzvedneme je - a zašli do prádelny vyprat oblečení. Prádelny zde fungují skvěle, typická američanka přijede s obrovským pytlem všeho prádla, vysype ho do první mašinky, nahází pár čtvrťáků a ono se to všechno vypere. Přeskládá prádlo do druhé mašinky, nahází pár čtvrťáků a ono se to všechno usuší. Nacpe prádlo do třetí mašinky, nahází pár čtvrťáků a ono se to vyžehlí a poskládá do komínků. Ne, ta třetí mašinka už v prádelně není.
Večer jsme zase zašli do Bufetu "Jez, co sníš". Ani jsme neobědvali, abychom večer co nejlépe využili možnosti sníst kolik chceme za jednu cenu. Strávili jsme tam tři hodiny střídavě jídlem a psaním pohledů a výborně jsme si pochutnali. Večer jsme vyrazili po dálnici směrem na Seward a přespali kousek za Anchorage.
Vydali jsme se na jih od Anchorage procestovat poloostrov Kenai Peninsula. Je to oblast krásných hor, zálivů, fjordů, je hodně oblíbena turisty a proto i dosti vybavena, není to úplná pustina.
Odbočili jsme k jezeru Portage Lake. Cestou k němu se jede kolem několika ledovců a do samotného jezera také stéká jeden ledovec - Portage Glacier - a po jezeře plavou kry z něj odlámané. V údolí k jezeru teče potok v němž mohou být lososi. Ty jsme ovšem neviděli, protože až sem doplavou teprve někdy v záři, kdy se třou. Pozorování a lovení lososů táhnoucích proti proudu v potocích je na Aljašce velkou zálibou. Někde se dá dokonce i vidět, jak medvědi stojí nad splavem a chytají lososy vyskakující splav. Chce to ale být tam ve správnou dobu. Když jsme dojeli k Portage Lake, bylo tam strašné počasí, zima, sychravo, mrholilo, mlha. Rozhodli jsme se, že se tam podíváme ještě cestou zpátky z Kenai Peninsula, třeba bude počasí lepší.
Pokračovali jsme dálnicí mezi nahoře ještě zasněženými horami, počasí se lepšilo, i když většina hor měla vrcholky v mracích a nebylo je pořádně vidět. Zastavili jsme u Lower Summit Lake, protože se nám líbil kopec naproti a rozhodli se, že si na něj vylezeme.
Když jsme si chystali věci, šel kolem pán, který česky zareagoval na naše české bavení. Představil se jako Prof. Linhart, který teď v penzi cestuje, aby poznal to, o čem učil. Byl děsně otrávený ze svého zájezdu, pořád se prý zastavuje tam, kde není nic zajímavého, a tam, kde by chtěl strávit více času, se hned jede dál.
Prodrali jsme se lesem a houštím od silnice směrem ke kopci, kolmo nahoru jsme na něj vylezli a ukázal se nám hřeben pokračující dál za vrcholem na další ještě vyšší vrcholky. Vyšli jsme si na ně taky, celkové převýšení od auta bylo přes 1000m a rozhledy byly úchvatné.
Shora jsme uviděli, že na konci jednoho bočního hřebenu je dřevěná chata, tak jsme k ní zamířili. Podle tabulky jsme si přečetli, že ji postavil nějaký Berger roku 1976 a zřejmě tam hledal zlato, protože kolem bylo hodně rozkopaných jam. Chata byla už dlouho opuštěná, rozpadala se, kolem ní a v ní byly rezavé zbytky všelijakého nářadí a nádobí. Od chaty vedla cesta dolů, tak jsme se po ní vydali, že to bude jednodušší a příjemnější než jsme měli cestu nahoru. Cesta se ovšem často ztrácela, níže v údolí byla hodně zarostlá, nepoužívaná. Po všelijakých trablech jsme dorazili zase k autu.
Bylo už docela pozdě, tak jsme zůstali poblíž Lower Summit Lake na noc. Našli jsme pěkné místo, kde se dal udělat oheň a postavit stan. Dlouho do světlé noci jsme seděli u ohně, povídali a řešili jeden problém do Markovi disertační práce.
