Na cestě zpět do Anchorage jsme zabočili do údolí Portage Valley, na jehož konci je jezero Portage Lake, do něhož stéká ledovec Portage Glacier. Už jsme zde byli při cestě na Kenai Peninsula, ale bylo hrozné počasí, tak jsme toto místo nechali na zpáteční cestu. A dnes bylo počasí nádherné.
Ledovec Portage Glacier kdysi byl mnohem delší a sahal daleko do údolí Porage Valley. Časem stále ustupoval. V zimě 1914 se najednou zase o velký kus zvětšil, vytlačil před sebou morény. V dalších letech ledovec zase ustoupil a mezi ním a morénami se vytvořilo jezero Portage Lake, do kterého do dnes stéká a po němž plavou kry.
K ledovci se dá jet lodí, protože z místa, kam se přijede autem není vidět. My
jsme se rozhodli k ledovci dojít a vidět, jak se odlamuje do jezera z kopce z boku.
Rozhodovali jsme se, zda zkusit přejít po strmém boku kopec mezi ledovcem Portage
Glacier a vedlejším údolím, což by bylo zase strašné prodírání, nebo jít
stezkou ve vedlejším údolí k ledovci Byron Glacier, po něm vylézt do sedla, ze
kterého stéká i Portage Glacier a kolem něj sejít dolů na nějaké místo s dobrým
výhledem. Zvolili jsme druhou variantu.
Pohodlně jsme došli na konec stezky, pak jsme šli po hromadách kamení a sněhu spadlých při lavinách a došli na okraj ledovce. Vzali jsme si úvazky a lano na jištění a začali stoupat.
Svah byl místy až nepřiměřeně strmý, ledovec byl hodně členitý a bylo dost složité vybírat cestu po nerozpraskaných místech. Z žádného místa se nedal ledovec přehlédnout celý, vždy bylo otázkou, co bude za zlomem. Vylézt po něm nahoru byla daleko delší cesta, než se z údolí zdálo.
Dostali jsme se až do výšky 1140m.n.m. (asi z 50m.n.m.). Od jeho vrcholu nás dělilo asi 20 výškových metrů a před námi byla prasklina, na jejíž dno se ani nedalo dohlédnout, široká asi 3m nahoře a asi 1m níže a nedala se nikudy obejít. Jiná cesta k vrcholu neexistovala.
Sice jsme nemohli pokračovat dál a vidět stékání Portage Glacieru do jezera, ale vůbec nám to nevadilo. Jednak jsme toho už vylezli na jednodenní výlet až až, a hlavně jsme již z tohoto místa měli překrásný výhled, určitě jeden z nejhezčích z celé cesty. Viděli jsme údolím, kterým jsme přišli, dolů na jezero a vedlejším údolím až na mořské zátoky Prince Williams Sound a kolem nich až do dálek hory.
Cesta dolů šla nečekaně pohodlně. Nejprudší místa jsme šli v našich stopách - schodech vyšlapaných cestou nahoru a zbytek jsme sjížděli na botách jak na lyžích.
Cestou zpět jsme se zastavili na Beluga Point - pozorovacím místě, odkud je dobře vidět přílivová vlna. Dnes ale byla asi o tři hodiny dříve, než jsme tam byli my, zajedeme sem ještě zítra. Svítilo slunce, tak jsme zde sušili oblečení, boty a lano, já jsem uvařil večeři a Marek kontroloval brzdové destičky.
Přespali jsme blízko Anchorage na místě, které jsme našli při opačné cestě.
