Většina dnešního dne strávená v Anchorage nebyla ničím zajímavá. Klidně to
přeskočte. Nakupovali jsme potraviny, filmy, vyzvedli si hotové fotky z celkem devíti
filmů vyfocených do prvního příjezdu do Anchorage a hned je zkontrolovali a nechali
dodělat neudělané fotky atd. Levné dělání fotek na minilabech tu není moc
spolehlivé stejně jako u nás. Zašli jsme do knihovny na Internet, abychom si
přečetli nové zprávy z povolebního dění v naší republice a přišlé dopisy.
V pozdější odpoledne jsme zajeli zase na Beluga Point počkat si na přílivovou vlnu. Čekali jsme, že to bude vlna valící se zálivem, před ní o metr méně vody než za ní, ale vypadalo to jinak. Prostředkem začala proudit voda prudce do zálivu a hladina tam mohla být skutečně o metr výše než na krajích. Díky tomu začala čeřivě stékat ke krajům a kolem krajů se vytvořil proud opačným směrem - ze zálivu. Postupně se vytvářelo ještě více různých proudů, jako by najednou po moři začaly téct pěkně prudké řeky a mezi nimi se tvořily víry a vývěry. Přitom celkově vody docela rychle přibývalo. Kdyby se někdo chtěl pokoušet v tom plavat, určitě by ho to smetlo kam by chtělo a asi i utopilo.
K večeru jsme definitivně opustili Anchorage a jeli dál směrem k naší poslední zastávce na Aljašce - Valdez. Cestou po Glenn Highway jsme projížděli krásným vysokým pohořím připomínajícím krajinu v Denali - z tundrové a tajgové krajiny vystupovaly mohutné skalnaté hory, občas s ledovci. Jeli jsme údolím řeky Matanuska River, širokánského mohutného toku, a dojeli až k místu, kde vytéká z ledovce Matanuska Glacier. Ten začíná ve výšce 3600m.n.m a táhne se mnoho desítek kilometrů do údolí jako vyplazený jazyk horského masívu.
Silnice byla houpavá jak rozbouřené moře, občas bez asfaltu, takže se jelo dost pomalu. Přespali jsme pár mil před Glennallen.
