Jsouc v časovém předstihu uhnuli jsme z naplánované trasy a v Sudbury zabočili směrem na Toronto a Niagarské vodopády. Toronto jsme po složitých systémech n-proudých dálnic s občasnými zácpami objeli a po dálnici kolem jezera Ontario dojeli až do městečka Niagara Falls.
Niagarské vodopády, jimiž teče voda z jezera Irie do jezera Ontario, asi každý zná z obrázků. Jsou opravdu veliké - vysoké 52m, široké a mohutné jak blázen a řeka pod nimi je vymleta do hloubky 55m. Padající voda pomalu uhlodává skálu, z níž padá, a tak se pořád prodlužuje kaňon řeky pod vodopády. Od spodu vodopádů stoupá mrak mlhy - roztříštěné vody - když na něj zasvítí slunce, je vidět pod vodopádem krásná duha, když správně foukne vítr, řádně to pokropí všechny turisty.
Pro turisty je tu samozřejmě plno atrakcí: můžou sjet výtahem dolů do kaňonu blízko vodopádů, tam dostanou žluté pláštěnky a chodí po terase a koukají na vodopády zespodu a namáčí si foťáky, můžou jet v modrých pláštěnkách parníkem po řece ještě blížeji k vodopádům, kolik parník zvládne proti proudu jet, můžou se proletět nad vodopády vrtulníkem. Většina turistů se však prochází po pečlivě udržovaném romantickém parku nad kaňonem řeky a kouká na vodopády shora z mnoha míst dlouhého břehu. Z druhé strany řeky - z americké strany - se na vodopády taky chodí dívat, ale od tam to nemůže být tak hezky vidět jako z kanadské strany.
Kousek po proudu řeky pod vodopády je ještě další, méně známá zajímavost - Whirlpool, přeložme jako vodní vír, i když pod tím si představujeme něco trochu jiného. Řeka se tu v kaňonu stáčí doleva o 270 st., ano 270 stupňů, takže po otáčce protne sama svůj proud a odteče vlastně ve směru o 90 stupňů doprava od původního proudu.
Dnes bylo opravdu vedro. V klimatizovaném autě je příjemně, ale venku bylo
příšerně. A tak jsme večer při nákupu potravin zatoužili po nějaké zmrzlině.
Nejlacinější byl balíček dvanácti čokoládových nanuků za $2. Jiné menší
balíčky byly dražší. Tož jsme ho vzali, devět nanuků jsme zvládli sníst a tři
jsme nechali rozpustit na čokoládový nápoj. Úžasná koupě.
Cestou zpět jsme projeli Toronto po dálnicích vedoucích centrem. Bylo to už za hodně velkého šera, tak akorát, že ještě byly vidět obrysy domů, zahrady na střechách, a přitom už svítila všechna světla - barevné reklamy, většina oken. Pohled na mrakodrapy v centru byl úplně úžasný - třpytivé skleněné majestátné město, jak z jednadvacátého století. Bohužel se to nedalo z jedoucího auta vyfotit a zastavit nebylo kde. Zkusíme vyfotit ze stativu nějaký noční "skyline" v New Yorku, ale nevím nevím, jestli to bude tak hezké jako ten Torontský.
Abychom další den byli zavčas v Ottawě a stihli přehlídku stráží, jeli jsme ještě dlouho do noci po dálnici na Ottawu a šli spát až po půlnoci. Za celý den se zase nastřádalo 639 mil.
