Ráno jsme vstali trošku dřív a dojeli asi 100 mil, co nám zbývalo do Ottawy - hlavního města Kanady. Šikovně jsme zdarma zaparkovali a pohodlně stihli začátek přehlídky stráží v 10 hodin.
Přehlídka stráží je něco obdobného jako střídání stráží před Buckingham Palace v Londýně. Koná se každý den v 10 hodin na velkém travnatém prostranství před parlamentem. Odkudsi z města napochoduje asi šedesátičlenný dechový orchestr včetně dudáků a za nimi vystrojené strážní gardy. Před parlamentem pak asi půl hodiny probíhá složitý obřad, v němž jde o prověření vzornosti stráží.
Nějaká vyšší šarže nejprve vybere namátkou dva vojáky, pohybujíc se přesnými ostrými pohyby jim koukne do hlavně, jak je vyčištěná, a pak nějaká ještě jiná vyšší šarže takto prohlédne hlavně všech asi 60 vojáků a ostrým pohybem hlavy dolů a nahoru kontroluje u každého jeho výstroj. No je to velkolepé.
Kolem tohoto prostranství jsou tři velké novogotické paláce. Prostřední, ve kterém zasedá parlament a senát,
východní, ve kterém mají kanceláře a pracovní místnosti poslanci, a západní, kde mají totéž senátoři.
Šli jsme na prohlídku centrální budovy, byli jsme v několika foyer, ve vlastních zasedacích místnostech parlamentu a senátu, v parlamentní knihovně. Knihovna byla určitě ze všeho nejhezčí - kulatá, zdobená, světlá - ale nesmělo se tam fotit, jen tiše nakouknout, protože tam pár senátorů pracovalo. Celá budova parlamentu vevnitř působila velice pohodlně, bylo cítit její bohatou historii a vyloženě podněcovala ke klidné poctivé odpovědné práci.
Prohlídka byla udělaná velice zajímavě, největším zpestřením bylo, když průvodkyně říkala: "Přenesme se do roku 1895, kdy ..." měli v Kanadské politice jakýsi velký zádrhel a jeden lord, tehdejší generální guvernér (zástupce britské královny pro Kanadu) ho vyřešil. A kolem zrovna jakoby náhodou šel ctihodný pán ve fraku a buřince a nějakou složkou a koukal na kapesní hodinky. Průvodkyně ho oslovila jménem toho lorda a požádala, aby nám něco řekl o tom, jak to vlastně bylo. A lord spustil, s krásným zaujetím vysvětloval co se dělo a vedl úvahy o tom, jak se zachoval vůči královně a jak vůči Kanadě a nakonec došel k závěru, že to asi udělal správně. O co tenkrát šlo, jsem moc nepochytil.
Po skončení prohlídky jsme ještě vyjeli výtahem do vysoké věže nad budovou parlamentu a koukali na Ottawu z výšky. V této věži je čtyřapůloktávová klaviatura, kterou se hraje na zvony.
Odpoledne jsme nejprve navštívili muzeum fotografie. Nebylo ale tak hezké, jak jsme čekali. V tom muzeu nemají žádnou stálou výstavu, střídají se tam různé a teď tam zrovna byla výstava podivných výtvorů a technologií fotograficko počítačových. Třeba: na stěnu se vedle sebe promítaly dva veliké obrazy snímané jednou kamerou na ulici před muzeem a digitálně zpracovávané tak, že na jednom obrazu bylo vidět to, co se hýbe - chodící lidé, auta - a na druhém to, co se nehýbe - domy, chodníky, silnice, značky. Zajímavé. Pak se obrazy přepnuly na kameru umístěnou v té místnosti a na tom, co ukazuje stabilní předměty, jsem se viděl, jak stojím a koukám. Tak jsem se rozešel - a z obrazu jsem zmizel.
Pak jsme se zašli podívat do historické katedrály. Je to pěkná katedrála srovnatelná asi tak s brněnským Petrovem, ovšem na to, že stojí v Americe, kde jsou běžně kostely ze dřeva a bez věže a bez špičaté střechy, skoro nerozeznatelné od rodinných domků, je to skutečně něco vyjímečného.
Na závěr jsme zběžně prohlédli Ottawskou galerii. Postavili pro ni nesmírně krásnou moderní budovu, je v ní příjemný chlad, klid, pohoda, atmosféra k přemýšlení, myslím, že je inspirovaná starořímskými paláci. Co v ní však vystavují, to je dost příšerné. Mají zde několik úseků jako Kanadské umění, Evropské umění, Asijské umění, Moderní umění, Fotografie a kresba. V Kanadském umění člověka překvapí fotograficky věrné obrazy z 19. století, ve zlatém rámu, na nichž je třeba Pacifik-expres jedoucí kolem Niagarských vodopádů, nebo čtyři indiáni kolem týpí. Evropské umění ukazuje obrazy a sochy či řezby, které se dají vidět v kde jakém vesnickém kostele či menším zámku. A Moderní umění je ubohé. Model postavy u automatu na Coca-colu nebo svítící žárovka v kovové kleci - Marka to ani nepřekvapilo, už je zvyklý, že Američani jsou prostě v uměleckém chápání takoví jednodušší. Největší ránou bylo dílo, kdy z levého předního spodního rohu velké bílé prázdné místnosti byl natažen provázek do pravého zadního horního rohu místnosti a to bylo vše. Autor asi stonal, když brali v geometrii tělesovou úhlopříčku, a tak, když ho někdy později něco takového samotného napadlo, byl z toho úplně unesen a hned to musel realizovat přinejmenším v národní galerii.
K večeru jsme se prošli kolem řeky, chvíli se dívali na lodě překonávající ručně pomocí řetězů a rumpálů ovládanou kaskádu zdymadel, a pak přešli celé centrum. Centrum Ottawy nemá žádné mrakodrapy, samé tak asi dvaceti patrové moderní budovy celkem dobře skombinované s několika původními starými paláci. Architektonicky vážně moc hezké město s bohatým pouličním životem.
Večer jsme odjeli z Ottawy a přejeli do francouzsky mluvícího státu Quebec, blíže k Montrealu, který nás čeká zítra.
