Na dnešní cest z N.Y. do Washingtonu jsme projížděli velkoměstem Philadelphia.
Philadelphia byla původně hlavním městem USA, vyhlášení nezávislosti se dělo
tady. Později se rozhodlo postavit nové hlavní město - Washington. Ve Philadelphii
jsme sjeli do centra, ale nedalo se tam nikde zaparkovat, tak jsme centrem jen trošku
prokličkovali a prohlédli si ho. Centrum je moc hezké, ale jinak je Philadelphia
přeprůmyslované město, fabriky se táhnou do nedohledna.
Rovněž bez zastávky jsme projeli městem Baltimore. Viděli jsme zdálky
mrakodrapové centrum a zblízka velký přístav a v něm několik obrovských
nákladních lodí a les jeřábů na nakládání a vykládání nákladu lodí.
Asi 15 mil před Washingtonem je park Greenbelt s kempem a tam jsme se ubytovali. Po
dobré večeři, co nám Jitka vykuchtila, jsme se zajeli na večer poprvé podívat do
Washingtonu. V tuto dobu nebyl problém zaparkovat blízko a centra. Prošli jsme se kolem
mnoha veledůležitých budov, mnohé byly na noc osvětleny, a prohlídli si, co všechno
budeme moci zítra a pozítří ve Washingtonu navštívit.
Za tmy je nejkrásnější Kapitol - budova amerického kongresu a zároveň nejvyšší budova ve Washingtonu. Nic nesmí být vyšší než Kapitol a proto žádná jiná stavba nemá více jak 13 pater.
Kus před Kapitolem je udělané umělé jezírko Reflection Pool, tak šikovně, že se v něm Kapitol krásně zrcadlí. Kolem Kapitolu jsou z jedné strany budovy House Offices a z druhé Senate Offices - kanceláře pro členy obou komor parlamentu - a za Kapitolem mají knihovnu Library of Congress.
Ráno jsme z kempu přijeli autem do jedné okrajové čtvrti, zaparkovali a metrem zajeli do centra. Washingtonské metro je moderní a moc pěkné. Sice jsou všechny stanice ve stejném designu, ale povedeném, ve vláčcích jsou koberce a metro jezdí často a rychle - v centru pod zemí, v okrajových čtvrtích ve vzduchu.
Bílý dům je prý jediné prezidentské sídlo, kde jsou pravidelné prohlídky pro turisty. Jak jsme se však dozvěděli, na pořadové lístky se stojí fronta od půl čtvrté ráno a nikdy se neví, kolik lístků na ten den bude k dispozici - to záleží na programu v Bílém domě. Šťastní turisté pak projdou přízemím a prvním patrem a prohlédnou si všechny reprezentativní místnosti, jen do druhého patra, kde jsou ložnice a prezidentova kancelář, nesmí.
My jsme se místo prohlídky spokojili s půlhodinovým videem, na němž jsme viděli všechny ty místnosti, historii, jak se měnilo jejich zařízení a k čemu je který prezident či paní prezidentová využívali. Bílý dům původně nebyl bílý dům. Až po jedné bitvě roku 1814, kdy ho angličtí vojáci vypálili a úplně zničili, byl přestavěn a natřen na bílo a začalo se mu říkat Bílý dům. Pak zažil ještě více přestaveb - dostavění třetího patra, oblouku do zahrady, bočních budov. Největší rekonstrukci zažil Bílý dům v letech 1948-52, kdy ho kromě obvodových zdí celý zbourali a vystavěli vevnitř znovu.
Ve Washingtonu je mnoho muzeí, do všech je vstup zdarma a všechna asi stojí za to, je vidět, ale to by musel člověk strávit ve Washingtonu alespoň půlku prázdnin. My jsme si vybrali Přírodovědecké muzeum k letmému prohlédnutí a Museum letectví a kosmonautiky k ještě letmějšímu proběhnutí. Dnes jsme asi za dvě hodiny prošli zhruba polovinu přírodovědeckého, než nám zavřeli. Viděli jsme kromě jiného expozici o vývoji života na naší planetě - všechna období pravěku a rostlinstvo, živočišstvo a obraz krajiny v té době, podrobně vývoj člověka a všech civilizací. Konečně jsem se dozvěděl, co to vlastně všechno tenkrát našli v Dolních Věstonicích.
Expozice je dělaná velmi výmluvně a přehledně, líbilo se
mi, že se zabývá i tím, jak se na kde jaké věci přišlo, např. jakým způsobem se
podařilo dát dohromady vystavované kostry pravěkých zvířat. V Přírodovědeckém
museu budeme pokračovat zítra.
Déle než muzea je otevřen Kapitol a tak jsme si jej nechali na konec. Vybrali jsme si prohlídku s průvodcem raději než bez průvodce a ten nám vysvětlil historii této stavby, všechny její přestavby, popsal všechny sochy, obrazy a fresky v ohromné kruhové vysokánské hale pod kopulí Kapitolu, pak nás zavedl do historické místnosti, kde dříve zasedal senát a popsal její vybavení.
Dnes tam už senát nezasedá a má jinou místnost, protože jak Spojeným státům přibývaly jednotlivé státy, přibývalo i senátníků a už se tam nevešli. Sami jsme se pak šli podívat shora z galerie na živé zasedání senátu a dolní komory (House of Representatives). V senátu to byla celkem nuda, zdlouhavě tam probíhalo veřejné hlasování o čemsi. V dolní komoře sice byla přítomna méně než čtvrtina poslanců, ale úžasně debatovali. Jeden vzletnější a procítěněji přednesený příspěvek než druhý. Nejvíce se mi líbil jeden černoch, který na úvod přednesl jakousi báseň a pak v naladěné myšlence pokračoval ještě básničtější mluvou, akorát nerýmovanou.
Na Washingtonu je vidět, že to není město, které by se stalo hlavním městem USA, ale že je od začátku stavěné jako hlavní město USA. Centrum je vlastně obrovský park - trávníky a aleje - ve kterém jsou rozmístěny všechny prezidentské, kongresové a ministerské budovy a muzea. Je to hezké, působí to vznešeně, ale dojít třeba od Kapitolu k Bílému domu je dobře půlhodinová procházka. Za takového počasí, jaké jsme tu měli my - teploty tak asi těsně pod 40st.C a velké vlhko a strašné dusno, v noci se teploty trošku přiblížili k 30st.C shora - je to šílené. Lačně jsme vzpomínali na klimatizovaná podzemní města pod mrakodrapy.
Po noci ve stejném kempu jako včera jsme zase zaparkovali dál od centra a dojeli
metrem do centra.
Navázali jsme na včerejší nedokončenou prohlídku expozic Přírodovědeckého muzea. Viděli jsme snad všechna zvířata a ptáky, co na světě jsou - většinou vycpané a občas jen jejich kostry, na kterých ukazují všelijaká srovnání, přizpůsobení k tomu a tomu. Taky jsme viděli několik akvárií, některá i s přílivem a odlivem a strašně moc ryb. I vorvaně, ale toho ne v akváriu, ale jeho kostru napříč nad celým oddělením.
Hodně zajímavé a dobře vysvětlující bylo všechno o pohybech zemské kůry a tvarování pohoří. Pouštěl jsem si video s natočeným výbuchem sopky St. Helena - obrovská hora začala shora hodně kouřit, pak se najednou utrhla a sesunula celá jedna její strana, asi třetina hory, a tím se otevřelo její nitro a vyvalila se oblaka dýmu z šíleného výbuchu. Dál už to kameraman nevydržel natáčet.
Úžasné byly i všelijaké meteority a jejich řezy. Některý meteority jsou uvnitř z úplně dokonalého jednolitého hladkého železa, tak tvrdého, jaké na Zemi nedokážeme nikdy vyrobit. Aby bylo železo tvrdé, musí pomalu chladnout. A to v meteoritech prý chladlo rychlostí dva stupně za milion let.
Nejkrásnější ze všeho byla sbírka minerálů, drahokamů a klenotů. Poprvé jsem
viděl diamantové náhrdelníky, velké broušené drahokamy a jiné neuvěřitelně
krásné klenoty. Takový náhrdelník, to je většinou jeden veliký geniálně
broušený barevný drahokam, ten doplňuje třeba deset menších stejně barevných a to
je všechno obskládáno stovkami až tisíci diamantů a zasazeno do platiny. Nikdy
nepochopím, jak je možné udělat tak přesný výbrus nějakého ne moc pravidelného
mnoho a mnoho-stěnu, nebo koule o průměru přes 30cm, která opravdu nemá ani jednu
chybičku, váží asi 242000 karátů, je dokonale jednolitá a průhledná. A to s
tím, že ten, kdo to brousí ví, že pokud udělá chybičku, druhý takový kámen na
broušení už není. Marek sice tvrdí, že to se dělá tak, že se najde veliký
krystal, ten se brousí a brousí a zpřesňuje a zpřesňuje, až je z něj docela
malinkatý klenot. Asi jako když se dělá jedno párátko z jednoho stromu.
Museum letectví a kosmonautiky ukazuje plno zajímavostí o vývoji letecké techniky, leteckých bitvách, řízení letadel a používání simulátorů, ..., ..., modely raket ve skutečné velikosti, vybavení raket, kde co o výzkumu Měsíce, Marsu, ..., ..., .... Úžasné :-(. Byl jsem uvnitř jedné orbitální stanice - nemohl jsem se tam ani narovnat.
Na úplný závěr návštěvy Washingtonu nám vyšel Washington Monument. Je také zdarma, ale je potřeba si zavčas obstarat lístky na určitou hodinu. Washington Monument je 500 stop (150m) vysoký sloup ze čtyř pomalu se sbíhajících stěn. Výtahem se vyjede až nahoru a odtam jsou krásné výhledy na celý Washington. Díky vzpomínanému dusnému počasí nebylo přes opar vidět moc daleko, ale stejně to bylo pěkné.
Večer jsme se rozhodli, že ještě jednu noc přespíme v osvědčeném kempu a až zítra se vydáme na cestu zpátky.
Po večerní bouřce a deštivé noci jsme vstali ráno před šestou a vyrazili na cestu zpátky do Iowy. Celá cesta je 980 mil dlouhá přes státy Maryland, West Virginia, Pennsylvania, Ohio, Indiana, Illinois a Iowa. I když překročíme jedno časové pásmo a získáme tak hodinu k dobru, není jisté, jestli se podaří do půlnoci dojet.
Dneškem se uzavře okruh severní Amerikou - přes Skaliské Hory, Aljašku, napříč Kanadou a po východním pobřežím USA - na který jsme s Markem vyjeli před téměř dvěma měsíci a který byl dlouhý 13000 mil (20800km). Bylo to tak akorát zážitků, kolik se dá za dva měsíce vstřebat. Hodně z nich je nezapomenutelných - američané říkají, že kdo jednou byl na Aljašce, nikdy se z ní úplně nevrátí, napořád tam alespoň trošku zůstane - některé zážitky budou za pár let potřebovat trošku pošťouchnout, připomenout jim souvislosti, aby se celé barevně a jasně vybavily. K tomu určitě pomůže toto každodenně psané povídání i 27 filmů, které jsme s Markem vyfotili. To nejkrásnější z Aljašky se však nedá na fotkách přivést, to je právě to, kvůli čemu každý musí na Aljašce trochu zůstat.
