Za minulé dva dny bylo zážitků tolik, že se to málem nedalo všechno vstřebat. Dnes je den na zážitky odpočinkovější, přesouvací.
Potkali jsme zajímavé městečko Browning. Žijí zde samí Indiáni, bílého jsme
tu téměř nepotkali. Je tu i indiánské museum, ale tam jsme nešli.
Nadchli nás pohledy na hory v Národním parku Glacier. Tak jsme sem zajeli, vybrali si jednu cestu, zaplatili permity a teď se vydáme do hor. Vrátíme se zítra k večeru. Naneštěstí prší.
Včera večer jsme došli 10 km k místu na stanovaní, u ledovcového jezera, před začátkem prudkého stoupání do sedla Gunsight Pass. Toto místo je už hodně vysoko v horách, je z něj krásný výhled na okolní až třítisícimetrové vrcholy. Je zde 8 přesně vyhrazených míst pro stany, místo na jedení, záchod a místo na zavěšení potravin na noc. Mezi těmito místy se chodí po úzkých cestičkách, ne libovolně kudy. To vše jednak kvůli ochraně přírody a jednak kvůli ochraně před medvědy. Celou cestu nám pršelo, stan jsme stavěli v dešti, večeřeli jsme v dešti, spát jsme šli za deště.
Ráno svítilo slunce, a celý den jsme měli krásně. Vydali jsme se do sedla Gunsight Pass vzdáleného 5 km se značným převýšením. Cestička k němu byla na mnoha místech ještě zasypaná sněhem; teď v půlce června se v těchto horách teprve probouzí jaro. Proto měla cesta taková zpestření, že traverzující cesta mizela pod sněhovým polem ze stráně dolů a někde na druhé straně zase vycházela.
Tady se ukázaly moc užitečné turisticko horolezecké teleskopické hůlky, se kterými se tato sněhová pole hravě dala přejít. Až na jedno, které bylo obzvláště prudké. Tam jsme vytáhli lano a úvazky a vyzkoušeli si jištění. Nahoře na jedné tak akorát prudké zasněžené stráni jsme si pak jištění všemi možnými způsoby vyzkoušeli pořádně i s pády.
Ze sedla se nám otevřel krásný pohled na druhou stranu do údolí a na morénové jezero v něm.
Pak jsme se vrátili dolů do tábořiště, sbalili stan, který mezitím proschnul, najedli se a šli zpátky k autu. Že jsme se nenechali odradit deštěm na začátku, byl z toho nakonec moc krásný výlet. V sedm hodin večer jsme vyjeli z parku, našli si hned poblíž pěkné místo, dali si záležet s vařením večeře a teď půjdeme spát. Dobrou noc.
První nahrávané vyprávění po návratu dopadlo dost šíleně:
1.
2. 3. 4.
