Mexico City - Teotihuacán

Středa 26.5. 1999

(Mexico City, výlet k vykopávkám města Teotihuacán)

Vypráví Marek:

 Teotihuacán

Opět jsme vyjeli celkem brzy – kolem sedmé – a přesně podle pokynů průvodce se dopravili k Los Pirámides, pyramidám bývalého města Teotihuacánu. Teotihuacán existoval asi mezi 100 a 600 n.l. a v době maximálního rozkvětu měl asi 20 čtverečních km a 200 tisíc obyvatel. K takové koncentraci obyvatelstva ve Valle de Mexico došlo mimo jiné díky tomu, že se sem přestěhovalo hodně kmenů z nebezpečných oblastí, kde byla vysoce aktivní sopečná činnost.

Středem obrovského Teotihuacánu vede ze severu na jih hlavní třída Ulice Mrtvých, která na jednom konci končí Pyramidou Měsíce a kolem které se táhnou řady paláců. Kousek od Ulice Mrtvých (a kousek od jejího konce s Pyramidou Měsíce) je obrovská Pyramida Slunce, která je po pyramidě v Cholule (Mexico) a po Cheopsově pyramidě (Egypt) třetí největší pyramidou na světě.

Mexické pyramidy byly vyplněny jen hromadami kamení a sloužily jako pěkné a vznešené podstavce pro chrámy věnované různým bohům, nejčastěji bohu deště a bohu války. Téměř žádné chrámy se nedochovaly. (My jsme na naší cestě žádný neviděli.) Na počátku 20. století byla většina pyramid a paláců zarostlá a vypadala jako kopce. Postupně byly odkrývány a některé zrekonstruovány. V Teotihuacánu jsou zrekonstruovány Pyramida Slunce (bohužel ne do přesné původní podoby, protože vědci se nemohou dohodnout, jestli měla 4 nebo 5 pater) a Pyramida Měsíce. Stejně tak Ulice Mrtvých a části některých paláců s dochovanými freskami. Skvělý je palác Quetzalcoatl. Ten byl nalezen pod jinou, mladší pyramidou. Na jeho stěnách se dochovalo krásné zdobení (např. Dračí hlavy).

Protože jsme do Teotihuacánu dorazili dost brzy, zvládli jsme si jak prohlédnout celé dochované centrum, tak vylézt na obě obrovské pyramidy ještě za celkem přijatelné teploty. U Pyramidy Slunce je krásné muzeum (nově sem přemístěné). V jedné místnosti tam mají obrovský model celého města Teotihuacánu v barevném provedení (stavby měly původně převážně bílé, modré a červené zdobení). Podlaha je prosklená, takže člověk si vlastně špacíruje nad modelem. Jedna ze stěn této místností je rovněž celá prosklená – je jí vidět Pyramidu Slunce v celé její kráse. V dalších místnostech jsou zajímavé exhibice a u muzea je malá botanická zahrada s místními kaktusy a keři a stromy.

Mezi vykopávkami se prochází pokoutní prodavači a snaží se odchytit každého turistu. Někteří dokonce tvrdí, že nabízí originální figurky z místních vykopávek. Netušíme, jestli se jim dá věřit, ale většině nejspíš ne. Když člověk neprojeví žádný zájem, tak ho nechají na pokoji.

 Cestou zpátky přes rozsáhlé vykopávky na autobus jsme u stánků koupili pár pohlednic. Tím to ale neskončilo. Jitka uviděla dřevěný model aztéckého kalendáře. Je vyroben ze šesti různých druhů dřeva různých barev. Indiáni vyřezávají malé kousky ornamentů ze dřeva a potom je lepí k sobě tak, že vytvoří výsledný kalendář. Je to pěkná ruční práce. (Originální aztécký kalendář neboli sluneční kámen jsme viděli v Museo de Antropología v Mexico City. Je obrovský a váží 25 tun!) Z původní nadsazené ceny 475 pesos jsme to usmlouvali na 275 (sami byli ochotní slevit na 300). Aspoň mám pro Jitku dárek k narozeninám. J

Mexico City

Do hotelu jsme dorazili něco po páté a po šesté jsme ještě jednou vyrazili na Zona Rosa. Našli jsme jednu restauraci, kde dělali dobré tacos – ale trochu drahé (přece jen je to turistická zóna). Než jsme dojedli, tak se spustil náš první mexický liják doprovázený pořádnou bouřkou. Čekat se nám nechtělo, tak jsme si od číšníka vyžádali igeliťák na knižního průvodce a foťák a napůl pod střechami a napůl na prudkém dešti doběhli mokří do metra. A pak z metra do hotelu, kde jsme se v pohodě usušili. Lilo docela dlouho. Inu, začíná období dešťů s pravidelnými podvečerními bouřkami.