Oaxaca - výlet do Hierve El Aqua

Středa 2.6. 1999

Vypráví Jitka:

 Dnešek byl zatím asi nejlepší den naší cesty. Navštívili jsme Hierve el Agua, což je malinká vesnička na vysokém útesu v horách kousek od městečka Mitla. Ten útes ovšem není ledajaký. Na jeho vršku jsou nádherná jezírka, která jsou obdobou tureckých travernitových jezírek. Vytéká z nich voda plná různých minerálů a jak stéká dolů po kolmém útesu, tak na něm vytváří obrovské krápníky. Říkám obrovské krápníky, protože jsou aspoň 30 metrů vysoké! Hrají různými barvami (bílou, béžovou, žlutou a oranžovou), ale převládá krémově bílá. Jezírka mají krásnou tyrkysovou barvu a jsou průzračně čistá. Krása! Dá se v nich koupat. Ledová voda nás a jiné turisty ani místní obyvatele nemohla odradit od tohoto jedinečného zážitku. Ale to přeskakuju…

Dnešní výlet jsme plánovali několik dní. Věděli jsme, že se chceme do Hierve el Agua podívat. Původně jsme si mysleli, že tam dojedeme autobusem. Jak jsme ale koukali na podrobné mapy okolí, které jsme koupili v Mexico City, tak jsme zjistili, že Hierve leží uprostřed hor a že by se tam dalo dojít pěšky z Mitly, kam jezdí autobus. A bylo rozhodnuto – jde se na výšlap! Marek naměřil na mapách (1:50000) souřadnice důležitých orientačních bodů a zanesl je do GPS, abychom se neztratili. J Vypadalo to, že nás čeká 15km pochod s převýšením asi 550m. Takový výlet je normálně v pohodě, ale tentokrát jsme se trochu obávali horka.

 Cesta z Oaxacy do Hierve el Agua

Ráno jsme vstali v 5h (hrůza!), abychom stihli první autobus do vesnice Mitla v 6h. Zůstali jsme ovšem viset na autobusovém nádraží až do 6:40h, protože jsme oba lítali na záchod a zpátky. (Všichni nás varovali, že průjmy jsou v Mexiku běžnou záležitostí. Vlastně jsme měli štěstí, že na nás oba přišly až po 14 dnech cesty, a to poprvé a naposled. To ráno nás ovšem ani nenapadlo, že se z toho máme radovat... Ještě že autobus jezdil každých 20 minut.) Když jsme vyjeli, tak jsme si navíc všimli, že je totálně zamračeno. Rozhoupané žaludky a špatné počasí nám na náladě nepřidaly. Naštěstí se nám cestou do Mitly udělalo líp a rozhodli jsme se stejně vyrazit. A nelitovali jsme.

Z Mitly jsme museli nejprve dojít po 4km dlouhé prašné cestě do vesničky Xaaga, která leží na úpatí hor. Autobus tam nejezdí a jediná dvě auta, která nás minula, nám nezastavila. Proti nám jezdili do práce na kolech veselí Mexičani a zvědavě nás zdravili. Pár s bílou pletí a s batohy na zádech je v této oblasti neobvyklým zjevem. Do Xaagy turisté zavítají jen vyjímečně.

Xaaga je zajímavá vesnice. Člověk tam najde jak slušné domky z hliněných cihel, tak i velice jednoduché dřevěné chatrče se střechami z roští nebo listí. Hodně hospodářství mělo voly (na orání), oslíky, krocany nebo slepice. Kolem vesnice jsme viděli hodně polí a na některých jsme zahlédli vesničany, jak orají. Jeden nebo dva voli táhli primitivní dřevěnou radlici (maximálně se špicí oplátovanou plechem).

Díky GPS jsme snadno nalezli správný konec vesnice, kde začínala naše stezka do hor. Ze začátku byla lemována vysázenými, nízkými kaktusy, později se ztrácela a zase objevovala mezi políčky, až nakonec došla k úpatí hor a začala stoupat prudce do kopce. GPS nás krásně navigovalo. Cestou jsme potkali několik vesničanů, kteří na oslících stahovali dřevo z hor do vesnice. Všichni se k nám chovali velice přátelsky. Šlapali jsme do kopce po úzké pěšině. Poměrně vysoko v horách, kousek pod sedlem, jsme k našemu překvapení narazili na kukuřičné pole zavlažované z potůčku a nad ním několik chalup – nebo spíš chatrčí. Je vidět, že někteří Mexičané stále ještě žijí ve velice jednoduchých podmínkách a vysoko v horách.

V sedle nás pak čekalo další překvapení. Na stromech tam rostlo plno vzdušných rostlin s krásnými hlubokými červenými květy. A do těch květů létali sát kolibříci! Viděli jsme jich hned několik. Marek na ně číhal s foťákem tak dlouho, dokud jednoho nevyfotil. To nebylo vůbec jednoduché, protože kolibříci jsou neuvěřitelně rychlí.

Vzdušné rostliny a kolibříci byli jen v sedle a těsném okolí. Jak jsme začali sestupovat dolů, tak zmizeli. Ze sedla jsme po asi půlhodinové přestávce (na focení kolibříků a rychlé občerstvení) vyrazili kolem poledne a v jednu jsme dorazili do vesničky u Hierve el Aqua. Počasí nám přálo, protože bylo zataženo, ale nepršelo. Mraky nás chránily před žhavým sluníčkem.

Hierve el Aqua

V Hierve jsme zjistili, že autobus nám má jet zpátky v 15:30h a šli jsme si prohlédnout okolí. Z útesu prudce dolů, pod ním na druhou stranu krápníkovitých „vodopádů“ a zase prudce nahoru na útes vede asi 2km stezka. Vršek útesu je vlastně rovná skalnatá plošina, na které se nachází několik průzračných jezírek, z nichž vytéká voda a stéká dolů po skále. Mezi jezírky jsme viděli několik bublajících pramenů, ze kterých stoupaly plyny. Také jsme tam viděli soustavu starých indiánských vodovodů – uzoučkých žlábků vytesaných do povrchu skály.

Kolem druhé hodiny odpoledne jsme měli vše obejité. Byli jsme hladoví a utahaní z horka i šlapání, a tak jsme se rozhodli se vykoupat a najíst. Našli jsme si na to nejkrásnější jezírko v okolí, ve kterém už se cachtalo pár dalších návštěvníků. (V té době bylo jediné, kde se dalo koupat.) Koupání v Hierve el Aqua je jedinečný zážitek. Vlezete do ledové tyrkysové vody a krásně se schladíte (pro některé možná až moc). Pak se přesunete k protějšímu okraji jezírka, které tvoří hranu útesu. Tudy zvolna protéká voda a přepadá přes hranu do hlubin pod vámi. Ležíte si na břiše na vodě, držíte se kraje a před vámi se rozprostírá nádherná horská scenérie. Koukáte na údolí hluboko pod vámi a na okolní hřebeny a je vám dobře. Nádhera. Jedno z těch stále ještě docela panenských nádherných míst na Zemi, které definitivně stojí za to navštívit.

Dlouho jsme ve vodě nevydrželi, protože bylo stále více zataženo a dokonce spadlo pár kapek. Ale krásně nás to osvěžilo. Pak jsme si dali něco na zub a nahoře ve vesnici u stánků si koupili pití. (Naše zásoby vody už došly.)

Zpátky do Oaxacy jsme jeli rozdrkocaným autobusem. Nejdřív nás čekal sešup z hor, který rozhodně nebyl pro slabé povahy. Šupajdili jsme si to dolů po ostrých serpentinách prašnou cestou bez svodidel a kymáceli jsme se zleva doprava. Pod horami jsme pak projeli velkou bouřkou a pořádnou průtrží mračen. Do starého autobusu mírně zatékalo. Ale dojeli jsme. V Oaxace naštěstí nepršelo.

Oaxaca

Večer jsme si dali sprchu, zašli koupit vodu a pečivo na večeři a naposled zasedli na hotelové verandě. Pod námi na rušné ulici kousek od centra vytrvale a neustále pískali dopravní strážníci.

GPS souřadnice pro Cestu z Mittly do Hierve El Aqua jsou zde.